Lednové mrazy - co na to kočky?
Máme za sebou skoro celý měsíc nového roku, ale u našich odrostlých koťat je vše víceméně při starém - prosincovými i lednovými mrazy se kočky nenechaly vůbec rozházet a je vidět, že jejich teplé obydlí jim opravdu přišlo vhod. Při našem příjezdu na chatu stačí párkrát zavolat a už se všechny lumpačky trousí z různých směrů, Mourina jako vždy za hlasitého volání - ta opravdu v minulém životě musela být pavlačová drbna.
Sníh našim holkám nijak nevadí, dělají si z něj legraci, ale už taky poznaly, že umí být na obtíž - Černá si o přemrzlý ostrý sníh nařízla polštářek na přední tlapce a pajdá... Zjistili jsme to při poslední návštěvě, nejdřív se ale ani nechtěla nechat chytit, což bylo dobré, protože nálada a apetit jí rozhodně nechybí. Jen s tím pohybem je to trošku na draka. Po pár desítkách metrů se nakonec nechala chytit a prohlédnout, ranka není moc velká, dobře přístupná pro očistu kočičím jazykem a hlavně není nijak zanícená, takže jde snad zase jen o kosmetický problém, jako předtím u Píšťalky a jejího roztrženého drápového lůžka.
Rozhodně tu zimu holky snáší líp než my - člověčí část rodiny. My se třeseme před chřipkovou epidemií, já už začínám pěkně nastydle skřehotat a do toho se učím na všechny možné zkoušky a leze mi to ušima... Už aby to zkouškové bylo pryč, nejlépe i se zimou, že?
